Archiv pro štítek: Slovensko

Matoušek

matousek-01

MATAUSCHEK von BENNDORF, Joseph, rytíř – c.k. polní maršál, poručík v penzi, vdovec
(*23.8.1776, Košice, Uhersko)
(∞22.5.1804 s Elisabeth Mutz von Waldau)
(†22.10.1863, Wien XVIII – Pötzleinsdorf 55. URI:matricula.info))

Syn velitele dělostřelecké posádky Karla Matauschka, který chtěl ze syna vychovat vzdělaného důstojníka dělostřelectva. Mladý Josef nastoupil do školy 1. polního dělostřeleckého pluku v Praze, ale po vypuknutí války s Francií vstoupil proti vůli svého otce 8. července 1793 do řadové armády, k 54. pěšímu pluku říšského hraběte Callenberga (později pluk hraběte Froon). Svou pílí a horlivostí se stal brzy plukovním kadetem. Matauschek byl přidělen ke 3. praporu, z počátku roku 1794 odvelenému do pevnosti v belgických Yprách, s osádkou čtyř a půl tisíce vojáků, municí na dvacet dnů obležení a sto deseti kanóny, vesměs malé ráže. Francouzské obléhání začalo 1. června 1794 a přesile pod Moreauovým velením v počtu dvaceti tisíc mužů se posádka pevnosti vzdala po více než dvou týdnech bojů, přičemž pevnost byla denně ostřelována pěti stovkami francouzských střel. Důstojníci v počtu 35 mužů, vesměs z Rakouska, Pruska, Bavorska nebo Württemberska, byli zajati a eskortováni do francouzského vnitrozemí, do burgundského města Mâcon, kde měli být všichni v jednom dni na popravišti sťati gilotinou. První obětí kata byl plukovní duchovní, kapucín. Poprava se však zastavila, když se k popravišti dostala zpráva o smrti bratří Robespierrových a dalších čelních stoupenců tyranie. 17 přeživších důstojníků se pod eskortou vydalo do kostela nebo do města, s nimi také již praporčík Matauschek, který popravě zázrakem unikl. Díky Matauschkovým znalostem francouzštiny se v noci 26. dubna 1795 dali na útěk, překonali francouzskou hranici a přes Švýcarsko se dostali k pozicím císařské armády na Horním Rýně. Arcivévoda Karel laskavě zachráněné vojáky přijal, pohostil a každému z nich vyplatil 300 zlatých k vystrojení.
V polním tažení v roce 1796 působil u pluku, podřízenému skupině generála ozbrojených sil Wartenslebena, který byl umístěn nedaleko Benndorfu (Bendorf, Porýní – Falc, JV od Neuwiedu). Během neústupných bojů byl dvakrát těžce seknut šavlí do hlavy a ze zranění se léčil v klášteře Kremsmünster, spolu s dalšími sem dopravenými důstojníky. Do hodnosti nadporučíka byl povýšen 16. března 1799, v tomto roce se jeho pluk nacházel v oblasti Švýcarska, kde čelil francouzským vojskům. Právě tam se účastnil bojů o pevnost Wasen (Wasen im Emmental, Švýcarsko) a jako jeden z prvních se svou setninou uskutečnil přepad u Luciensteige. V dalších dnech během pokračujících bojů na ústupu přes Chiamat, Disentis, Ilanz na Chur byl Matauschek postřelen do levé nohy, což mu znemožnilo další účast v bojích. Po lunevillském míru se jeho pluk přemístil do Chebu, krátce na to se oženil s Alžbětou baronkou Mülz von Waldau, ale již 20. října 1805 stál při nešťastné kapitulaci města Ulmu. 15. února 1809 byl povýšen do hodnosti kapitána a v tomto roce stanul v bitvách u Thannu, Landshutu, Eckmühlu, Řezna, Lambachu a Ebelsbergu. Také odolal uprostřed praporu svého pluku, který se Napoleonova železná jízda marně snažila prolomit. Konečně u Wagramu, kde nebyl dostatek rakouského velení, protože kapitáni a důstojnický sbor veskrze padl již dříve, velel kapitán Matauschek vlastnímu pluku. V této bitvě přišel o koně a byl zasažen bajonetem do stehna a kulí z muškety do pravého ramene. V polním tažení roku 1813 velel 2. praporu svého pluku v bitvě u Chlumce 30. srpna 1813. Během útoku na bajonety vlastnoručně ukořistil nepřátelskou zástavu a zajal 7 důstojníků a 107 mužů, za což byl velitelem tažení hrabětem Hieronymem von Colloredo před celým armádním sborem pochválen a jeho plukovní zástava byla hrabětem vlastnoručně dekorována stuhami z kořistní nepřátelské zástavy.
Po obsazení Paříže se Matauschek stal vojenským místodržícím v Mâconu – tamtéž, kde měl být před dvaceti lety popraven a kde meškal po dobu více než jednoho roku v zajetí.
V roce 1824 byl povýšen do hodnosti majora a byl mu udělen dědičný šlechtický stav s přídomkem von Bendorf. Od následujícího roku velel praporu granátníků, elitní pěchoty, v roce 1831 povýšil do hodnosti podplukovníka. Se svým praporem byl odvelen v létě 1835 do Teplic, aby dohlížel na setkání panovníků Rakouska, Pruska, Ruska a Saska. Mimo jiné zde zastával funkci vojenského místodržícího a neušel pozornosti polního podmaršálka hraběte Clam-Martinic, prvního pobočníka Jeho Veličenstva císaře. Tak byl jmenován již v roce 1836 vojenským místodržícím Vídně a za zásluhy obdržel v roce 1842 diplom rakouského rytířského stavu. Další rok byl císařským patentem jmenován generálmajorem.
Polní podmaršálek, rytíř Josef Matauschek von Bendorf vyslovil před smrtí přání, aby jeho tělo po smrti neviděl nikdo ze známých. Zemřel bez utrpení, po obdržení svátosti umírajícího ve čtvrtek 22. října 1865 v 16:30 ve vídeňském okrsku Pötzleinsdorf, pohřben byl následujícího dne na hřbitově nedaleko Schönbrunnu ve vídeňské části Hietzing. Zanechal po sobě více dětí, z nichž někteří synové sloužili také u císařsko-královské armády v důstojnických pozicích.

Zdroje:
von WURZBACH, Constant: Biographisches Lexicon des Kaiserthums Österreich, sv. 17, Wien, tisk k. k. Hof- und Staatsdruckerei, 1867, s. 95–98.
STREFFLEUR, V.: Österreichische militärische Zeitschrift, Wien, nákladem a tiskem Carl Gerold’s Sohn, 1864, s. 25 – 32.

(August Sedláček, databáze)

B02D___________0M1KN31845P

B02D___________0M1KN31847P

MATOUŠKOVÁ, Leokadie
viz. GAŇK

Sosnovec

SOSNOVEC, Václav – hudebník u Honvédského pluku č. 13 v Prešpurku (Bratislava), nyní v Jindřichově Hradci. Syn Václava Sosnovce, mlynáře v Líšnici a Františky roz. Marouškové
(∞1902, Jindřichův Hradec. URI:digi.ceskearchivy.cz)