« Rozcestník » Eremiáš

REMIÁŠ, František z Pauly – manželský syn Josefa Remiáše, domkáře z Chlumce, syna Josefa Remiáše, sedláka z Chlumce č. 1 a jeho manželky Evy roz. Ambrožové z Purkarce č. 7 a Anny, dcery Tomáše Srnce, domkáře z Purkarce č. 5 a jeho manželky Marie roz. Mikotové též z Purkarce č. 5
(*2.4.1856, Chlumec 1. URI:digi.ceskearchivy.cz)

EREMIÁŠ, Jan z Mathy – manželský syn Františka Eremiáše, nádeníka v Hamru č. 22, manželského syna Jana Eremiáše, domkáře v Chlumci č. 15 a jeho manželky Rozálie roz. Dvořákové z Nákří č. 8 a Marie, manželské dcery Antonína Černého, dělníka v Nové Vsi č. 5 a jeho manželky Anny roz. Pechočové z Nové Vsi č. 5
(*7.2.1897, Hamr 22. URI:digi.ceskearchivy.cz)
(†27.8.1934, Benešov)

Řada velkých krádeží. 4. května vloupal se zloděj do bytu prof. Rauschenbergera na Vinohradech. Odcizil služebným prádlo a šatstvo v ceně 7900 K. V noci 1. června odcizeno v témže bytě stolní prádlo, stříbro a doutníky v ceně 45.000 K. – Do Feiglovy továrny ve Vršovicích čp. 466 vloupal se po dvakráte v noci 11. června a 17. července. Zde odcizil různé hotové prádlo v ceně 23.000 K. – V noci na 17. června ukradeno bylo z uzamčené spíže dru. Inocenci Kučerovi na Vinohradech, Hradešínská ul. č. 9, různých potravin za 650 K. – V noci na 14. července bylo odcizeno dru. Kolbenovi na Vinohradech, Hradešínská ul. č. 1, prádlo a šatstvo v ceně 21.000 K. – V noci na 22. července továrníku Evženu Kubinskému na Vinohradech, Žižkova ul. č. 19, šatstvo a skvosty za 16.000 K. Pachatel byl sice dvakráte stíhán po činu, ale ve tmě podařilo se mu zmizeti. – Asi před měsícem vloupal se neznámý pachatel do bytu ministr. rady Kučery na Vinohradech, Hradešínská č. 3, kde odcizil, byv vyrušen, pouze stříbrnou tašku na cigarety v ceně 1200 K. Pátráním bylo zjištěno, že krádeže tyto prováděl Jan Eremiáš, 23letý svobodný zedník ze Žižkova, bytem Hluboká čp. 272. Věci odnášel ke své bytné Julii Poláčkové ze Žižkova, Riegrova ul. č. 51, která byla zatčena pro přechovávání známého zloděje Františka Habětína. Od ní pak odnášel věci po částech a rozprodával je. Část jich odvezl domů do Hluboké, značnou část košil, ukradených fě. Feiglově ve Vršovicích, prodal Marii Augustové, 64leté dělnici ze Žižkova, Rokycanova ul. č. 12, která je zašantročila. Eremiáš a Augustová dodáni byli do vazby zem. trest. soudu, kde dlí již bytná Eremiáše Julie Poláčková pro spoluúčast na krádežích zloděje Františka Habětína.
Zdroj: Národní listy, roč. 60/1920, č. 221 (12.8.1920), s. 3

Ze soudní síně.
Cestující zloděj.
(Před porotou. – Zločin krádeže a zločin proti vrchnosti dle uherského zákona.)
Vleze-li někdo do domu po hromosvodu a prohlédne-li celý byt s takovou tichostí, že se nevzbudí živá duše, pak vědí detektivové i bez otisku prstů, že to jiný nebyl, nežli 24letý zedník Jan Eremiáš z Vršovic. Nikdo jiný nedovede se v noci pohybovati v cizím domě s takovou jistotou, jako by se tam narodil; nikdo jiný neprotáhne se tak mrštně bez nejmenšího šramotu sebe menším okénkem, a nikdo jiný nevleze s takovou chladnokrevností i mezi spící a neukradne jim i to, co mají za hlavami! To dovede jedině Jan Eremiáš z Vršovic, který už má za sebou slavnou zlodějskou minulost. V r. 1920 začal svoji činnost ve Vršovicích a na Král. Vinohradech, kde mimo jiné vykradl vždycky na stejný způsob byty prof. dr. Rauchbergera, min. rady Emila Kučery, dra Emila Kolbena a továrníka Eugena Kubinského. Po dlouhém stíhání byl chycen a dodán k trestnímu soudu, odkudž byl ku podivu všech dobrých lidí i zlodějů propuštěn na slib na svobodu. Ale Eremiáš nelenil. Dal se na okružní cestu po Čechách a po řadě navštívil Kralupy, Ústí nad Labem, Teplice, Chomutov, Cheb, Liberec, Karlovy Vary a Mariánské Lázně, kde čile lezl po hromosvodech do bytů a kradl všecko, co mu přišlo do ruky. Hotové peníze, skvosty, šatstvo, prádlo, doutníky, pečené husy, bábovky i jablka. Spočítá-li se to všecko od první krádeže na Vinohradech do poslední v Mariánských Lázních, nakradl celkem věcí v ceně přes 200.000 kor. V Mariánských Lázních ho opustilo štěstí, které mu přálo skoro celý rok. V noci na nádraží chtěl na něm četník průkazní listiny, a když jich Eremiáš neměl, odvedl ho k okresnímu soudu. Tam v něm čuli nebezpečného ptáka a poslali ho ke krajskému soudu do Chebu. Ale tam vydržel Eremiáš jen několik dní. Dne 4. září přelezl s pomocí jiného trestance zeď u vězeňského dvora a zmizel. Za čtyři dny ho chytili v Liberci, ale náhodou ho dostali do rukou dva nemocní strážníci. Eremiáš jim utekl dřív, nežli ho přivedli na komisařství. Kam utekl, nikdo nevěděl, a všecko pátrání po něm zůstávalo na čas bez výsledku.
Letos dne 4. ledna večer seděl bývalý ministr Fedor Houdek v ložnici svého bytu v Bratislavě a rozřezával si perořízkem knihu. Pak na maličkou chvilečku vyšel a když se vrátil, byl perořízek pryč! Kroutě hlavou, jaký to duch si s ním dovoluje takové žerty, hledal býv. ministr ztracený nožík na stole i na zemi, a když ho nenašel, šel si lehnout v přesvědčení, že perořízek někam založil. Když se pak ráno probudil, seznal jasně, že si s ním nezahrál duch, ale zloděj. Sebral mu s nočního stolku přímo u hlavy peněženku s 12.000 k a malý browuing, jeho sluhovi vzal z notesu 90 k. Začalo pátrání po pachateli a tu se našlo: hromosvod – otevřené okno! Aha! Jaroslav Eremiáš je tady! Ale v Bratislavi už nebyl. Zajel si do Trenčanských Teplic, kde u holiče vzbudil pozornost místního strážníka, který zase na něho upozornil četnického strážmistra Šrámka. Tento chtěl na Eremiášovi výkazy, ale zloděj mu klidně vysvětloval, že pracuje jako elektromechanik již tři dny v jedné ville u lesa a že má všecky své dokumenty tam. Chce-li, aby s ním šel, že mu je ukáže. Ale jen aby šel od něho ve větší vzdálenosti, protože je poctivý člověk a byl by nerad, aby si lidé myslili, že něco snad provedl. Proč ta prosba, viděl strážmistr za nedlouho. Neboť najednou skočil Eremiáš s půl třetího metru vysoké hráze do potoka a hnal se na druhý břeh. Strážmistr za ním a chytil ho za zimník, ale Eremiáš se rychle vysvlékl a vytáhnuv dlouhé dláto, začal se s ním oháněti a utíkati na druhou stranu. Strážmistr musice vyrazil dláto pažbou z ruky, ale Eremiáš dostal náskok a dosáhnuv břehu, začal utíkati k lesu. Strážmistr volal, aby se zastavil, a když Eremiáš neuposlechl, vypálil po něm ránu a střelil ho do pravé strany hrudníku. Těžce zraněný zloděj, u něhož byl nalezen i perořízek i peníze býv. ministra Houdka, byl dopraven do nemocnice, kde se za 4 neděle tak vzpamatoval, že se pokusil zase o útěk. Ale ten se mu nezdařil a tak byl po úplném uzdravení dopraven do Prahy, kde se včera zodpovídal před porotou. K některým krádežím, ze kterých byl usvědčen, se kajícně doznal, ostatní všecky zapřel, a o skvostech, které u něho byly nalezeny, ale jejichž majitelé nebyli zjištěni, jednoduše tvrdil, že je koupil. Porotci uznali, že jest vinnen a senát ho odsoudil do těžkého žaláře na 3 roky. Pomáhalo mu to, že je až dosud zachovalý a že se přiznal. Soudu předsedal vrch. rada Koželoužek, žalobu hájil státní zástupce dr. Prokeš, žalovaného dr. Quis.
Zdroj: Národní politika, roč. 39/1921, č. 268 (30.9.1921, ranní vydání pro Prahu), str. 10

Nebezpečný lupič dopaden. Detektivové bezpečnostního oddělení zjistili dne 2. t. m. po 1/2 6. hod. več., že známý a nebezpečný lupič Jan Eremiáš, r. 1897 v Hluboké naroz., do Čes. Budějovic příslušný, mnohými policejními úřady a četnickými stanicemi hledaný, odejel téhož dne odpoledne v 5.15 hod. budějovickým rychlovlakem z Wilsonova nádraží směrem na Benešov. Bezpečnostní oddělení ihned telefonicky vyrozumělo četnictvo v Benešově a udalo přesný jeho popis. Četnictvu podařilo se v Benešově Eremiáše dopadnouti ve vlaku. Eremiáš je nebezpečný zloděj, který vykrádá v noci byty, z nichž odnáší hlavně skvosty a peníze. V mnohých případech vnikl odvážným způsobem otevřenými okny i do bytů v I. patře. Četnictvem byl dodán k soudu.
Zdroj: Národní politika, roč. 45/1927, čís. 213 (4.8.1927, ranní vydání pro Prahu), s. 6

Lupič – „akrobat“ Eremiáš zpět za mřížemi.
Není hned tak hbitého, odvážného a drzého lupiče jako je J. Eremiáš, rozený r. 1897. Po okapech i střechách leze jako veverka a odtud podniká výpravy do bytů, ovšem za nočního šera. Vleze obyčejně oknem do ložnice, klidně vrhne ostré světlo ze svítilničky snícímu do očí a sebere pak klidně vše, co si lidé před spánkem uložili na noční stolky: peníze, hodinky, prsteny a j. Šaty nebo prádlem opovrhuje.
Eremiáš, povoláním zedník, tímto odvážným způsobem řádil snad po celé republice. Někde se po činu klidně najedl, uvařil čaj, ba na dvou místech v Praze nejdříve byt vykradl a potom znepokojoval služebné. Loni po namáhavé honbě a obklíčení policií v Karlových Varech byl konečně lapen a odsouzen. Sotva se na svobodě trochu ohřál, už docházejí souhlasné zprávy o jeho činnosti. Proto pražská policie, jak jsme již v ranním vydání našeho listu oznámili, po něm neobyčejně pátrala a zjistila v těchto dnech, že jede v posledním voze rychlíku směrem k Benešovu. Četnictvo pak na základě přesného popisu tohoto mnohokráte trestaného lupiče zatklo. –en.–
Zdroj: Národní politika, roč. 45/1927, čís. 213 (4.8.1927, odpolední vydání), s. 5

Jak byl zatčen pověstný lupič Eremiáš. Pověstný lupič Jan Eremiáš, byl jak známo zatčen 2. srpna benešovským četnictvem v rychlovlaku, jedoucím k Táboru a to na telefonický poukaz pražského policejního ředitelství. Eremiáš, jenž před krátkým časem opustil trestnici, jest znovu již hledán několika desítkami četnických stanic. Jak byl Eremiáš činným, toho jest nejlepším důkazem kapesní prohlídka, u něho po zatčení provedená, která „vynesla“ 5 661 Kč 55 hal., dvoje zlaté hodinky, řadu zlatých prstenů, množství toiletních předmětů a prádla, nehledě ke dvěma brožovaným knihám. Střelné zbraně lupič neměl, pouze dva kapesní nože. Zajímavo je, že k jeho zatčení stačila jeho fotografie v policejním věstníku, podle níž ho poznali vrchní strážmistr Cheramza a strážmistři Stehlík, Krátký, Jiroušek a Uhrin. Při předběžném výslechu přiznal se Eremiáš i ke krádežím v Rakousku, podrobnosti však odepřel sděliti.
Zdroj: Národní politika, roč. 45/1927, č. 214 (5.8.1927, odpolední vydání), str. 3-4

Nevítaná noční návštěva – lupič v ložnici u hlav. postele.
V noci na neděli kolem půlnoci byla pí. Housková, choť vrchního fin. rady v Masarykových sadech probuzena světlem, svítícím jí do očí. Ku svému zděšení spatřila u svého lože státi neznámého muže s elektrickou svítilničkou. Muž, jak zpozoroval, že ho paní uviděla, ustupoval ke dveřím, vedoucím do prvního pokoje. Duchapřítomná paní vzbudila ihned svého manžela, který koupelnou a kuchyní vběhl do předsíně, odkudž pak na dvůr, kde vzbudil sousedy, kteří uvědomili policii. Do domu p. vrch. fin. rady ihned přišli městští strážníci pp. Pangrác a Petrák, kteří okamžitě prohledali celý dům, ale nočního návštěvníka nenašli. Lupič do bytu vnikl tím způsobem, že přelezl přes zeď sousední vily a oknem záchodu vnikl do vily p. Houskovy. V ložnici odcizil z kapsy kabátu p. vrch. fin. rady na věšáku jsoucího tašku s 2.430 Kč, a stříbrné hodinky se zlatým řetízkem. V kuchyni vzal služce 10 Kč v drobných načež zmizel, jakoby se do země propadl. Písecká policie v čele se svým komisařem ihned učinila rozsáhlé opatření k dopadení lupiče a také se stráž. Novákovi tohoto podařilo zatknouti časně ráno na nádraží putimském, kde ničema i s lupem hodlal odjeti do Plzně. V lupiči zjištěn byl starý známý, lupič-fasádník Jan Eremiáš, 31letý, zednický pomocník z Hluboké. Ukradené věci i peníze všechny u něho byly nalezeny. Eremiáš byl již vícekráte trestán a patří mezi nebezpečné bytové lupiče. V Karlových Varech provedl lup 100.000 Kč, v Prachaticích při loupeži znásilnil služku a pak i s lupem unikl. V r. 1925 byl hledán pro různé delikty proti bezpečnosti majetku i těla 18 soudy. V Karlových Varech byl v r. 1925 postřelen při přestřelce policií. V r. 1923 byla mu prostřelena při útěku četníkem prsa. Po odpykání těžkého žaláře léčil se Eremiáš, který trpí tuberkulosou v nemocnici v Čes. Budějovicích, odkudž byl 12. t. m. propuštěn a ihned zajel si do Písku, kde setkal se při prvním podniku s nezdarem. Eremiáš v Písku již před časem provedl četná vloupání do vil v Rašínově a p. tov. Birndtovi odcizil zlaté hodinky. Nebezpečný ptáček dodán byl do vazby krajského soudu v Písku. Písecké policii patří plné uznání za její pohotovost a brzké vypátrání zločince.
Zdroj: Písecké listy, roč. 32/1928, č. 42 (18.10.1928), str. 7

Písecko.
Lupič Eremiáš zatčen v Písku. Dne 15. října v odpoledních hodinách zatkla policie mezinárodního lupiče Jana Eremiáše, pocházejícího z Hluboké n. Vlt., který v nočních hodinách vyloupil byt vrch. finanč. rady Housky a prchl s lupem směrem k obci Putimi. Vyrozuměná policie stihala lupiče po ulicích města a když se mu podařilo prchnouti, rozjela se drahou na všechny směry. Eremiáš byl dopaden v Putimi a jeho lup nalezen zakopaný nedaleko železničního náspu.
Zdroj: Hlas lidu, roč. 23/1928-1929, č. 7 (22.10.1928), str. 7

Tajemné krádeže ve vilách pražského okolí. Odvážný a obratný zloděj vniká bos do ložnic a okrádá spící o klenoty, jež třídí s vybraným vkusem.
V noci na 30. srpna vnikl neznámý pachatel do vily jednoho bankovního ředitele oknem a v ložnici, aniž probudil spící, odcizil z odloženého kabátu majitele vily náprsní tašku s různými dokumenty a 6000 Kč.
V téže noci dostal se týž zloděj pomocí žebříku ještě do druhé rostocké vily, tam však byl náhodou vyplašen a prchl. Druhého dne nalezena byla odcizená tobolka se všemi doklady na nápadném místě u dráhy, peníze však byly samozřejmě pryč.
V noci na středu přeložil podle stop nohou týž zlodějský virtuos svoji činnost do Zbraslavi, kde především vnikl do vily přednosty okr. soudu v. r. Frant. Milka, prošel kuchyní, kde spala služebná, až do ložnice, kde spali manželé. Z nočního stolku sebral zde dvouplášťové zlaté hodinky se řetízkem a odešel opětně stejně duchovitě jako přišel, zanechav jen pod oknem, kudy do bytu přišel, otisk bosé nohy.
Téže noci zašel na druhou stranu Zbraslavě a odciziv 6 m dlouhý žebřík, podíval se podle stop do otevřeného okna ložnice majitelky vily Gertrudy Pollertové. Poznav, že těsně před oknem stojí dvě židle v takové poloze, že by je musel odsunovat a vydal se nebezpečí hluku, sestoupil opět a vnikl za rohem domu opět oknem do pokoje, kde spal nejstarší syn majitelky vily, jemuž odcizil z kapsy kabátu tobolku s větší částkou peněz. Potom opatrně otevřel si dvéře na chodbu a odtud vnikl do ložnice majitelky vily a tam odcizil jedny dámské náramkové zlaté hodinky, briliantový prsten v ceně 5000 Kč a několik jiných cenných klenotů, ponechav věci levnější zcela bez povšimnutí.
Z celého způsobu provedení těhto krádeží jest patrno, že zloděj je neobyčejně odvážný a silný muž, který vládne velkým orientačním smyslem a dovede si počínati s kočkovitou obratností.
Četničtí odborníci, povoláni jsouce na místo a shlédnuvše jeho práci, řekli jedním dechem: „To je Eremiáš!“
Josef Eremiáš jest totiž jméno zlodějského virtuosa, jehož práci jsou tyto nynější krádeže velmi podobny. Josef Eremiáš byl však v loni v říjnu zatčen poblíže Písku a není pravděpodobno, že by byl již hotov s trestem za předchozí zlodějské kousky, což se právě zjišťuje. Sedí-li však Josef Eremiáš pak nalezl důstojného následovníka, jemuž jest jen přáti, aby Eremiáše opět on v sezení co nejrychleji následoval. -f-
Zdroj: Národní politika, roč. 1929, č. 225 (13.9.1929), s. 4

Po stopách tajemného lupiče-akrobata. Onehdejší vyloupení pěti vil v Berouně a hned na to pěti vil v Senohrabech, o nichž jsme tu podávali obšírné zprávy, dostalo se na řadu několik bytů bohatých lázeňských hostí v Mariánských Lázních. I tato vloupání provedl lupič-akrobat, po němž dnes ještě není ani stopy, tak že se vynořila vzpomínka na odvážného lupiče-gentlemana Jana Eremiáše, který vynikal své doby přímo neobyčejným talentem akrobatickým. Nové případy krádeže jsou zatím oznámeny tyto: Do bytu českého lázeňského hosta z Prahy v prvním patře vily Wahnfried na Karlovarské třídě vnikl v noci zloděj balkonem a ukradl spícímu hostu z náprsní kapsy z tašky 7000 Kč v tisícových bankovkách a briliantový pánský prsten s jedním kamenem o váze 1 1/2 karátu v ceně 8000 Kč. Po činu opět nepozorovaně balkonem zmizel žebříkem, který uložil na vedlejší zahradě. Jinému lázeňskému hosti v blízké vile taktéž v Karlovarské tř. bylo téže noci ukradeno 8500 Kč v anglických bankovkách. Zmíněný Eremiáš je v důvodném podezření také i proto, že právě v těchto místech provedl před několika lety několik podobných krádeží. Policie v Mar. Lázních učinila nejrozsáhlejší pátrací opatření.
Zdroj: Národní politika, roč. 1931, č. 225 (18.8.1931), str. 3

Zajímavé zatčení. Včera ráno přišel na bezpečnostní úřad v Českých Budějovicích 34letý Jan Eremiáš, velmi známý a velmi obdivovaný fasádový lezec a zloděj-akrobat, o němž se právě v těchto dnech rozepsal tisk pro virtuosní vykradení vil v Berouně, v Senohrabech a v Mar. Lázních, které po sobě následovalo vždy v noci. Eremiáš přišel na policejní ředitelství s novinami v ruce a jak bylo vidět, velmi rozhořčen. Chřestil stránkami novin a rozčileně ukazoval na několik lokálek, vyvolaných vzpomínkou kriminální policie a četnictva na jeho dovedné kousky (před dvěma lety ve vile Wahnfried v Mar. Lázních) a počal se zapřísahat, že mu ani vesnu nemohlo napadnouti, vykrást za noci vily v Berouně nebo v Senohrabech či kde ještě jinde, neboť prý byl právě v těch dnech nikoli v Čechách, nýbrž na Slovensku. A chtěl dokazovati jakési bratislavské alibi. Pátrací oddělení českobudějovické zná však Jana Eremiáše velmi dobře (je krajan z Hluboké u Čes. Budějovic) a zná i jeho fortele. Mimo to byl zrovna hledán pro jakousi svědeckou maličkost jinou, takže rozčilená scéna s novinami padla českobudějovické policii zrovna do klína a byla vítána. Jan Eremiáš byl zatčen a posazen zatím do vazby, kde s ním bude o věci jednáno, zatím co se ihned začalo pátrat, zda uváděné bratislavské alibi má nějaký podklad. Je zajímavo, že onehdejší vykradení vily „Wahnfried“ v Mar. Lázních stalo se v témže pokoji, co před dvěma léty. Jan Eremiáš, když mu to bylo včera připomenuto, připustil, že by snad mohl míti – „dvojníka“.
Zdroj: Národní politika, roč. 49/1931, čís. 228 (21.8.1931, odpolední vydání), s. 3

EREMIÁŠ, Josef – manželský syn Františka Eremiáše, nádeníka v Hluboké-Hamru č. 17, manželského syna Ignáce Eremiáše, domkáře z Chlumce č. 15 a jeho manželky Rozálie roz. Dvořákové z Nákří č. 8 a Marie, manželské dcery Antonína Černýho, dělníka z Nové Vsi č. 5 a jeho manželky Anny roz. Pechoč z Nové Vsi č. 5
(*5.12.1888, Hamr 17. URI:digi.ceskearchivy.cz)
kovář, nar. v Hluboké č. 197, manž. syn Františka Eremiáše, dělníka v Hluboké č. 275 a Marie, rodem Černý z Nové Vsi č. 5
(∞26.4.1913, České Budějovice (Kněžské Dvory). URI:digi.ceskearchivy.cz)

(1921) pilař v tužkárně Národního podniku v Českých Budějovicích

Cirkulárka mu uřízla ruku. Dne 16. dubna došlo v továrně „Národní podnik“ v Č. Budějovicích k vážnému zranění 57letého dělníka Josefa Eremiáše z Kněžských Dvorů u Č. Budějovic. Po sedmé hodině ranní byl zaměstnán obsluhou cirkulárky. Na podlaze, posypané pilinami, mu oklouzla náhle noha a Eremiáš padaje přišel levou rukou až na cirkulárku, jež mu ji odřízla za zápěstím. Přivolaná záchranná stanice dopravila ho ihned do všeobecné nemocnice. Část odříznuté ruky byla převezena na městský hřbitov.
Zdroj: Jihočeské listy, roč. 41/1935, čís. 31 (20.4.1935), s. 2

EREMIÁŠOVÁ, Růžena – dcera Josefa Eremiáše a Anny roz. Sládkové
(*24.12.1913, Kněžské Dvory. URI:digi.ceskearchivy.cz (sčítání 1921))

EREMIÁŠOVÁ, Anna – dcera Josefa Eremiáše a Anny roz. Sládkové
(*7.2.1914, Kněžské Dvory. URI:digi.ceskearchivy.cz (sčítání 1921))