ANTL, Vincenc – manželský syn Františka Antel, bednáře a jeho manželky Františky, dcery † Jindřicha Klumpara, truhláře z Luže
(*29.3.1822, Luže 156)

filiální učitel v Kojákovicích č. 67, manžel pozůstalé vdovy Kateřiny rodem Huber z Budějovic č. 305
(†17.5.1883, Kojákovice 67. URI:digi.ceskearchivy.cz)

ANTL, Theodor – manželský syn Vincence Antla, učitele v Kojákovicích č. 67, syna † Františka Antla, bednáře z Luže č. 156 a jeho manželky † Františky roz. Klumpar, dcery truhláře z Luže č. 189 a Kateřiny, manželské dcery † Jana Huber, soukeníka z Budějovic č. 305 a jeho manželky † Kateřiny roz. Walter, dcery soukeníka z Budějovic
(*15.9.1860, Kojákovice 67. URI:digi.ceskearchivy.cz)
knížecí švarcenberský úředník při archivu v Třeboni, bytem v Třeboni č. 108, manželský syn Vincence Antla, učitele v Kojákovicích č. 67 a jeho manželky Kateřiny, rodem Huber z Budějovic č. 305
(∞16.2.1897 s Františkou Körner, Třeboň. URI:digi.ceskearchivy.cz)
knížecí schwarzenbergský adjunkt ve výslužbě, manžel Františky roz. Körner z Třeboně č. 86/I. Zemřel následkem udušení z oběšení, pohřben o dva dny později na třeboňském hřbitově
(†16.6.1903, Třeboň 86/I. URI:digi.ceskearchivy.cz)

FEUILLETON.
Za Theodorem Antlem.
Podává Fr. Mir. Čapek.

Ze řady dobrých synů českého jihu, pracujících duchem i pérem k jeho rozkvětu a vzpružení, vyrvala nám neúprosná Morana opět jednoho, Theodora Antla, adjunkta knížecího schwarzenbergského archivu v Třeboni. Antl narodil se 14. září r. 1860 ve vsi Kojákovicích u Třeboně, kde jeho otec byl učitelem. Již jako hoch jevil výtečné schopnosti, ještě lepší pak paměť. Dán do gymnasia v Třeboni, kde pobyl 3 léta, načež odešel do Č. Budějovic, kde na německém gymnasiu studoval s vyznamenáním. Ač absolvoval ústav německý, zůstal Antl, jemuž otec, tichý a opravdový vlastenec, zasil do duše první národní símě, věrným Čechem, a to vždy rozhodným, což osvědčil jedenkráte, když na gymnasiu svedli němečtí studenti s českými hotovou bitku a přísné vyšetřování zavedeno, předstoupil Antl a hájil české studenty. Od té doby platil za jejich vůdce. Po maturitě, s vyznamenáním odbyté, nastoupil jako jednoroční dobrovolník u 28. pluku v Praze a dal se zároveň zapsati na právnickou fakultu české university.
Odbyv důstojnickou zkoušku s vyznamenáním, věnoval se pilně vědě právní, avšak v tom zemřel mu otec, takže Antl zbaven byv prostředků, byl nucen přijati místo vychovatelské.
Studoval při tom sice dále, ale vida, že při tehdejších poměrech těžko něčeho se dopracuje (jurista se zkouškou musil tři roky čekati na adjutum), přijal r. 1884 slibné místo v kníž. schwarzenberg. archivu v Třeboni. Těše se tomu a maje hlavu plnou ilusí, věnoval se s chutí svému novému povolání, doufaje v dobrou budoucnost. Roku 1890 jsa zaměstnán v rodinném archivu ve Vídni, hospitoval Antl ještě přednášky pro pomocné vědy historické na tamější universitě. Během své krátké sice, ale důkladné praxe, neúmornou pílí a svědomitou studií získal si Antl velkých a všestranných vědomostí, které věnoval cele k rozkvětu knížecích archivů, jichž vzorné uspořádání a regesta podaly by o tom důkazu. Práce ta byla také uznávána, až teprvé, když přišla nová správa, byla umlčována, ignorována, rozhled a obratnost stala se nepohodlnou, takže když ochuravěl a zadal za pouhé kvieskování, rafinovaným způsobem prosazeno, jeho pensionování, začež dostalo se mu po 12leté službě 1000 zl., po srážkách asi 860 zl. Antl snášel osud svůj přes to trpělivě a krátil si čas psaním, v němž ukládal své vědomosti a to obratně, svérázně, rysem ostrým a hřejným. Jeho práce založeny jsou na hlubokém podkladě bohatých zkušeností a pilných studií, vyznamenávají se zvláštní originelností a slohovou jasností. Jeho spisy těšilyse vždy zvláštní pozornosti a proto když přišla zpráva o jeho úmrtí, rozletěla se po jihu českém jako blesk, trhla jeho ctiteli jako elektrická jiskra a vzbudila všeobecnou soustrasť.
S Antlem zemřel opět jeden poctivec, jakých semálo rodí, karakter celý, nezištný, příkladně ochotný, laskavý, přímý a nepřítel licoměrnictví a intrik.
Pokoj budiž Ti, příteli drahý, spi klidně; lid, jehož povznesení a otužení své mladé a svěží síly jsi věnoval, zachová Tě v paměti trvalé!
Z literárních prací Antlových uvádím“ Rejstřík k pozůstatkům desk zemských; Starocelské listiny; Dodatky k rožmberské korespondenci; Dějiny vesnice Kojákovic; Kde stávala stará tvrz Leptáč u Netolic; O zádušních lázních v Třeboni; K životopisu Havla Bekasta Vodňanského; Instrukce Hrušky z Března pro poddané Bitozevsi; Příspěvek k stavbě lounského kostela; Urbář zboží lounského r. 1450; Léta 1620-3 v Třeboni; Chodění s koníčkem; Čarování pastýřů; Běhy válečné a poměry poddaných na Třeboňsku r 1618–1648; Jízdy Táborů po Třeboňsku; Schwarzenbergský znak; Regesta třeboňských městských listin; Urbář kláštera sv. Kláry v Praze; Nárys dějin Třeboně až do r. 1611; Vývoj výroby piva v Třeboni; O cechovnictví v jižních Čechách; Rodlerův kalendář (1899, 1900 a 1901); O sboru střeleckém v Třeboni; Vývoj divadla v Třeboni; O poustevnících na Třeboňsku; Vývoj cechů v Třeboni, Lomnici, Veselí n. L.; O soukenictví v Třeboni a Soběslavi; Dějiny Třeboně a průvodce; Urbář Stráže; Plenění města Stříbra Švédy r. 1645; atd., atd.

Zdroj: Jihočeské listy, roč. 9/1903, č. 74 (27.6.1903), s. 2