« Rozcestník: Vrchnostenské, městské a jiné úřednictvo

Antl

ANTL, Vincenc – manželský syn Františka Antel, bednáře a jeho manželky Františky, dcery † Jindřicha Klumpara, truhláře z Luže
(*29.3.1822, Luže 156)

SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, řím.-katol. f.ú. Luže, inv. č. 5643, sign. 2187 (N 1796-1824), pag. 119

SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, řím.-katol. f.ú. Luže, inv. č. 5643, sign. 2187 (N 1796-1824), pag. 119


filiální učitel v Kojákovicích č. 67, manžel pozůstalé vdovy Kateřiny rodem Huber z Budějovic č. 305
(†17.5.1883, Kojákovice 67. URI:digi.ceskearchivy.cz)

ANTL, Theodor – manželský syn Vincence Antla, učitele v Kojákovicích č. 67, syna † Františka Antla, bednáře z Luže č. 156 a jeho manželky † Františky roz. Klumpar, dcery truhláře z Luže č. 189 a Kateřiny, manželské dcery † Jana Huber, soukeníka z Budějovic č. 305 a jeho manželky † Kateřiny roz. Walter, dcery soukeníka z Budějovic
(*15.9.1860, Kojákovice 67. URI:digi.ceskearchivy.cz)
knížecí švarcenberský úředník při archivu v Třeboni, bytem v Třeboni č. 108, manželský syn Vincence Antla, učitele v Kojákovicích č. 67 a jeho manželky Kateřiny, rodem Huber z Budějovic č. 305
(∞16.2.1897 s Františkou Körner, Třeboň. URI:digi.ceskearchivy.cz)
knížecí schwarzenbergský adjunkt ve výslužbě, manžel Františky roz. Körner z Třeboně č. 86/I. Zemřel následkem udušení z oběšení, pohřben o dva dny později na třeboňském hřbitově
(†16.6.1903, Třeboň 86/I. URI:digi.ceskearchivy.cz)

FEUILLETON.
Za Theodorem Antlem.
Podává Fr. Mir. Čapek.

Ze řady dobrých synů českého jihu, pracujících duchem i pérem k jeho rozkvětu a vzpružení, vyrvala nám neúprosná Morana opět jednoho, Theodora Antla, adjunkta knížecího schwarzenbergského archivu v Třeboni. Antl narodil se 14. září r. 1860 ve vsi Kojákovicích u Třeboně, kde jeho otec byl učitelem. Již jako hoch jevil výtečné schopnosti, ještě lepší pak paměť. Dán do gymnasia v Třeboni, kde pobyl 3 léta, načež odešel do Č. Budějovic, kde na německém gymnasiu studoval s vyznamenáním. Ač absolvoval ústav německý, zůstal Antl, jemuž otec, tichý a opravdový vlastenec, zasil do duše první národní símě, věrným Čechem, a to vždy rozhodným, což osvědčil jedenkráte, když na gymnasiu svedli němečtí studenti s českými hotovou bitku a přísné vyšetřování zavedeno, předstoupil Antl a hájil české studenty. Od té doby platil za jejich vůdce. Po maturitě, s vyznamenáním odbyté, nastoupil jako jednoroční dobrovolník u 28. pluku v Praze a dal se zároveň zapsati na právnickou fakultu české university.
Odbyv důstojnickou zkoušku s vyznamenáním, věnoval se pilně vědě právní, avšak v tom zemřel mu otec, takže Antl zbaven byv prostředků, byl nucen přijati místo vychovatelské.
Studoval při tom sice dále, ale vida, že při tehdejších poměrech těžko něčeho se dopracuje (jurista se zkouškou musil tři roky čekati na adjutum), přijal r. 1884 slibné místo v kníž. schwarzenberg. archivu v Třeboni. Těše se tomu a maje hlavu plnou ilusí, věnoval se s chutí svému novému povolání, doufaje v dobrou budoucnost. Roku 1890 jsa zaměstnán v rodinném archivu ve Vídni, hospitoval Antl ještě přednášky pro pomocné vědy historické na tamější universitě. Během své krátké sice, ale důkladné praxe, neúmornou pílí a svědomitou studií získal si Antl velkých a všestranných vědomostí, které věnoval cele k rozkvětu knížecích archivů, jichž vzorné uspořádání a regesta podaly by o tom důkazu. Práce ta byla také uznávána, až teprvé, když přišla nová správa, byla umlčována, ignorována, rozhled a obratnost stala se nepohodlnou, takže když ochuravěl a zadal za pouhé kvieskování, rafinovaným způsobem prosazeno, jeho pensionování, začež dostalo se mu po 12leté službě 1000 zl., po srážkách asi 860 zl. Antl snášel osud svůj přes to trpělivě a krátil si čas psaním, v němž ukládal své vědomosti a to obratně, svérázně, rysem ostrým a hřejným. Jeho práce založeny jsou na hlubokém podkladě bohatých zkušeností a pilných studií, vyznamenávají se zvláštní originelností a slohovou jasností. Jeho spisy těšilyse vždy zvláštní pozornosti a proto když přišla zpráva o jeho úmrtí, rozletěla se po jihu českém jako blesk, trhla jeho ctiteli jako elektrická jiskra a vzbudila všeobecnou soustrasť.
S Antlem zemřel opět jeden poctivec, jakých semálo rodí, karakter celý, nezištný, příkladně ochotný, laskavý, přímý a nepřítel licoměrnictví a intrik.
Pokoj budiž Ti, příteli drahý, spi klidně; lid, jehož povznesení a otužení své mladé a svěží síly jsi věnoval, zachová Tě v paměti trvalé!
Z literárních prací Antlových uvádím“ Rejstřík k pozůstatkům desk zemských; Starocelské listiny; Dodatky k rožmberské korespondenci; Dějiny vesnice Kojákovic; Kde stávala stará tvrz Leptáč u Netolic; O zádušních lázních v Třeboni; K životopisu Havla Bekasta Vodňanského; Instrukce Hrušky z Března pro poddané Bitozevsi; Příspěvek k stavbě lounského kostela; Urbář zboží lounského r. 1450; Léta 1620-3 v Třeboni; Chodění s koníčkem; Čarování pastýřů; Běhy válečné a poměry poddaných na Třeboňsku r 1618–1648; Jízdy Táborů po Třeboňsku; Schwarzenbergský znak; Regesta třeboňských městských listin; Urbář kláštera sv. Kláry v Praze; Nárys dějin Třeboně až do r. 1611; Vývoj výroby piva v Třeboni; O cechovnictví v jižních Čechách; Rodlerův kalendář (1899, 1900 a 1901); O sboru střeleckém v Třeboni; Vývoj divadla v Třeboni; O poustevnících na Třeboňsku; Vývoj cechů v Třeboni, Lomnici, Veselí n. L.; O soukenictví v Třeboni a Soběslavi; Dějiny Třeboně a průvodce; Urbář Stráže; Plenění města Stříbra Švédy r. 1645; atd., atd.

Zdroj: Jihočeské listy, roč. 9/1903, č. 74 (27.6.1903), s. 2

Blumentritt

BLUMENTRITT, Friedericus Joannes Alphons – manželský syn profesora na vyšší reálce (Oberrealschule) in Leitmeritz – Vorstadt 581 Ferdinanda Blumentritta, manželského syna Ferdinanda Blumentritta, oficiála c.k. zemského finančního ředitelství v Praze (k.k. Finanz-Landes-Direktion in Prag) a jeho manželky Amálie roz. Schneider, dcery důchodního na Velehradě a Rosy, dcery obyvatele v Litoměřicích č. 530 Jana Müllera a jeho manželky Marie Anny roz. Ott, dcery c.k. celníka (Zolleinnehmer) v Zahájí u Tachova
(*3.6.1879, 11:30, Litoměřice – Vorstadt 581. URI:matriky.soalitomerice.cz)

Bossi

de Bossi, Antonín – Jeho Milost pán, vrchní direktor všech panství v Království českém Jeho knížecí Osvícenosti ze Schwarzenbergu, starý 60 let, všemi svátostmi zaopatřen skrze pana Františka Puchmajera, kaplana hlubockého a dne 6. při chrámu Páně svatých apoštolův Petra a Pavla hosínském církevně pohřben
(†4.5.1759, Hosín. URI:digi.ceskearchivy.cz)

Broudré

BROUDRE, Viktor Jan Antonín – manželský syn Karle Broudre, obchodníka v Plzni, syna Emanuela Broudre, kupce v Praze č.d. 910-II a jeho † manželky Anny roz. Tittelovy z Prahy a Josefiny, dcery † Viléma Hanla, měšťana a obchodníka v Praze a jeho manželky Barbory roz. Schmidl z Vídně
(*18.6.1872, Plzeň. URI:portafontium.cz)

BROUDRÉ, Berta (Tomaschek) – narozena v Borovanech, manželka Viktora Broudréa, úředníka Škodových závodů v.v. v Plzni
žena Viktora Broudre, úředníka Škodových záv. v.v., rodem Tomášek. Narozená 8/3 1876 v Borovanech, okres Trhové Sviny
(†12.12.1932, Plzeň. URI:portafontium.cz, URI:digi.ceskearchivy.cz)

Mrtvola byla arciděkanským úřadem v Plzni ku pohřbu zde propuštěna a s povolením okres. úřadu v Plzni ddto. 13/12 1932 č. 17-Br-614 sem převezena.

Čermín

ČERMÍN, Karel – vedoucí fotoreprodukce zeměpisného ústavu Ministerstva vnitra v Praze XVIII Břevnově č. 1453, narozený v Týně n. Vlt. č. 304, okres soudní i polit. Týn n. Vlt., manželský syn Karla Čermína, mistra truhlářského v Týně n. Vlt. č. 304 a Anny rodem Panochové z Krakovčic, obou katolíků
(∞26.10.1941 s Marií Božovskou, Bílá Hůrka. URI:digi.ceskearchivy.cz)

Karták

KARTAK, Anton – manželský syn Jakuba Kartaka, souseda, syna † Karla Kartaka, souseda z Lomnice č. 40 a jeho manželky Petronily roz. Tuček z Lomnice č. 40 a Žofie, dcery Vavřince Marše, souseda z Lomnice č. 56 a jeho manželky Eleonory roz. Kubeš z Lomnice
(*8.1.1848, Lomnice nad Lužnicí. URI:digi.ceskearchivy.cz)
(†10.11.1918)
[dokumentace v projektu M†nulost]

KARTAK, Maria – manželská dcera Štěpána Kartaka, kožešníka v Gmündu č. 86 a jeho manželky Marie, dcery Augusta Zanko, hřebíkářského mistra (Nagelschmiedmeister) ve Weitře a jeho manželky Barbary roz. Scheuchenast z Weitry
(*16.11.1861, Gmünd. URI:matricula.info)

Konečný

KONEČNÝ, Erasmus – pensionýrovaný úřední písař v České Olešné
(†11.11.1864, Česká Olešná. URI:digi.ceskearchivy.cz)

KONEČNÁ, Johana – manželka † pana Erasma Konečného, vrchnostenského kancelářského v České Olešné
(†1.4.1870, Česká Olešná. URI:digi.ceskearchivy.cz)

Milian

MILIANOVÁ, Anna – vdova po Josefu Miliánu, obuvníku, hlásná na věži děkanského chrámu Páně, manželská dcera zemř. Pavla Peřiny, domkáře v Polné č. 33
(†4.8.1863 15:30, Polná 1. URI:actapublica.eu)

Dle umrlčí cedule C. 132 pd 5. srpna 1863 se zabila. Když dne 4. srpna děkanský dům a kostel s věží v tom největším ohni byly a Anna Milianova co hlásná více dolu utéci nemohla, odzvonivší si umíráčkem, po provazu dolu se spustivší a na zem padnuvší se zabila. Pochována od Ignáce Kunce, děkana 7. srpna 1863.

Pávek

PÁVEK, Jakub – toho času dělník na dráze v Rodvínově č. 35, syn Františka Pávka, sloužícího v Jakubovicích na Moravě a jeho manželky Anny, dcery Jakuba Chalupy, panského drába v Jakubovicích
(∞5.2.1889, Jarošov nad Nežárkou. URI:digi.ceskearchivy.cz)

NB. Toto manželství Josefa Pavka s Marií Neznámou jest za neplatné uznáno, následkem bigamie Josefa Pávka. – Přípisem velesl. ck. Místodrž. v Praze od 31/12 1897 č. 210182 prohlásil nejvyšší soudní dvůr dekretem od 19./10. 1897 č. 10808

Schmidt

SCHMIDT, Christoph – sochařský tovaryš (Kunstreiche Junggesell, Bildhauer) ve Znojmě, syn šikovatele (Feldwebel bei dem löblichen Balavischen Regiment) Johanna Konráda Schmidta
(∞1758, Znojmo. URI:actapublica.eu/brno)

SCHMID, Andreas – kriminální rada z Budějovic
(∞19.8.1798, Římov. URI:digi.ceskearchivy.cz)

SCHMIDT, Bedřich – učitel v Suchdole nad Lužnicí, původem ze Soběslavi
(∞1923, Třeboň (civilní matrika). URI:digi.ceskearchivy.cz)

Sedláček

SEDLAČEK, Josef – měšťan, zednický mistr a věžný v Lišově, zemřel na následky nešťastného pádu ve věži
(†14.1.1844, Lišov 127. URI:digi.ceskearchivy.cz)

SEDLÁČEK, Augustin, PhDr. – profesor v.v. a městský archivář v Písku, Žižkova tř. 355, nar. v Mladé Vožici č. 190, syn Františka Sedláčka, justiciára v Mladé Vožici a Františky, roz. Šemberové z Blatné, vdovec po Ernestině roz. Hlavatý z Koldína
(∞26.4.1922, Písek. URI:digi.ceskearchivy.cz)

Zub

ZUB, Felix Emanuel – manželský syn Františka Zuba, měšťana z Lišova, syna Františka Zuba, měšťana z Lišova a jeho manželky Kateřiny roz. Batka z Lišova a Antonie, dcery Vojtěcha Svobody, měšťana a mistra kolářského z Lišova a jeho manželky Anny roz. Krátký z Lišova
(*9.11.1848, Lišov 50. URI:digi.ceskearchivy.cz)
schwarzenberský archivář, svobodný. Spáchal sebevraždu oběšením v nepříčetnosti, pohřben na hřbitově v Murau, 15. oddělení, č. 22
(†29.10.1902, Stadt Murau 1. URI:matriken.graz-seckau.at)

Diözesenarchiv Graz-Seckau, řím.-katol. f.ú. Murau, Sterbebuch IV B 1893-1928, pag. 125

Diözesenarchiv Graz-Seckau, řím.-katol. f.ú. Murau, Sterbebuch IV B 1893-1928, pag. 125

FEUILLETON.
Za Felixem Zubem.
Milému druhu a rodáku věnuje Fr. Miroslav Čapek.

Sousední tiché městečko Lišov má opět o jeden čerstvý rov více, rozloučivši se s jedním z nejlepších a nejzasloužilejších svých synů, které do své rodinné kroniky s hrdostí může zapsati.
Pan Felix Zub, knížecí Schwarzenbergský archivář, historik a spisovatel, t.č. ve Štýrské Muravě, není více mezi živými.
Odloučen od svých známých, odebral se na věčnost, sám přetrhnuv nit života svého, aby zhostil se nesnesitelných muk, která, majíce mu za veškerou nezištnou práci a horlivou činnost býti odměnou, trpce jej v tklivém srdci bodala a ve vznětlivé mysli rozrušila.
Jako obmezenost místa nedovoluje podati úplný obraz celé jeho obrovské činnosti, tak tato slova nejsou s to, vystihnouti jeho jako křišťál ryzý karakter a opravdovou lásku k rodné půdě, již tak věrně miloval, mimo níž bylo mu ale souzeno k velké jeho lítosti dlíti, pracovati a posléze i také zemříti.
Mluvím li krátce, pak tím jistěji mohu říci, že zvěčnělý byl člověk celý a přímý, Čech otevřený a opravdový, vlastenec poctivý, srdce zlatého a dobrého.
Než tyto šlechetné vlastnosti byly Zubovi na závadu jako člověku šlechetnému a čestnému, dalekému tajných spádů, intrik, diplomatických kliček, patolízalství a pokoutního tajnůstkářství.
V práci byl vzorný, sám na sebe až příliš přísný a každému příkladně ochotný.
Nevyrovnatelná jeho píle, stotožněná s vrozeným praktickým duchem a organisátorským talentem, hnala jej do každé mu svěřené práce až nad sílu vlastní, takřka do úmoru; než Zub nepodlehl a překážek se nebál, a nad čím jiní zoufali, na to vložil on svou obratnou ruku a vzorně to vykonal.
Jeho vrozené nadání a vlohy hranily tak znenáhla a vykrystalovaly konečně v poměrně mladém věku v pravou vědeckost a učenost, s níž s každým ze svých starších kolegů mohl se nejen měřiti, ale které i předčil a mluvím-li objektivně, lze mi říci, že mimo dosud žijícího talentovaného odborníka a obratného historika p. Antla, kníž. Schwarzenbergského archiváře, české archivy lepšího a nadanějšího pracovníka neměly a hned tak míti nebudou.
Toho nejlepším dokladem a svědkem jest dnešní světoznámý archiv třeboňský, který se právě za tehdejšího úřadování Zubova v Třeboni k nynějšímu rozkvětu křísil a budoval.
Dnes pohlížeti na hotové dílo jest tak snadné, jako tehdy bylo zoufalé pohlížeti na spousty neurovnaného materiálu.
Než mladý Zub ani té práce se nelekl a ku podivu, znaje téměř všecky spisy až do těch nejkrajnějších detailů, vložil se s udivenými kolegy v těžkou práci s takovou odhodlaností, jakou může se vykázati jen člověk dlouholetou praxí zkušený, vrozeně nadaný a organisátorským talentem obdařený.
A jako i v této velké a nezměrné práci obstál Zub čestně, tak získal si tím u svých druhů plný respekt, a archiv třeboňský zůstane vždy nejlepším zrcadlem jeho obrovské činnosti a pomníkem jeho odborných vědomostí, obratnosti, bystrozraku, nevyrovnatelného talentu a vědátorství.
Než i venkovské knížecí archivy stejné svědectví mohou podati, neboť zvěčnělý přivedl je do takového pořádku, v jakém před tím nikdy nebyly a možno, že v budoucnu dlouho nebudou, neboť Zub byl dříč neúmorný, který věnoval veškerý svůj volný čas práci, jíž konal rád, z lásky ku svému oblíbenému povolání, pro dobro šlechetné věci a nikoli, aby pachtil po zvláštních za to odměnách od svého chlebodárce.

Zdroj: Jihočeské listy, roč. 8/1902, čís. 128 (5.11.1902), s. 2