« Rozcestník: Mistři popravčí

Kat nazývá se od středověku osoba, která má za úkol vykonati rozsudky smrti, po případě tělesné tresty. S katem jakožto stálým zřízencem setkáváme se poprvé v Egyptě. V Řecku nebylo katů potřeba, poněvadž osobám odsouzeným k smrti podáván byl jed. Římský kat (Carnifex) vykonával trest smrti jen nad otroky a nad lidmi nízkými (křižoval je nebo věšel). Římští občané odpravováni byli od liktorů. Někdy používáno bylo v Římě ku popravě též vojáků, vězeňských vrátných a jiných. Ve středověku vykonávali s počátku trest smrti sami soudcové nebo žalobce nebo příbuzní odsouzencovi nebo jiné osoby. Teprve od XIII. století objevuje se stálá funkce katova. V Německu činěn byl rozdíl mezi katem (Henker) a popravčím mistrem (Scharfrichter, Nachrichter). Popravní mistr stínal, kat však, který stál obyčejně ve službách popravního mistra, vykonával ty způsoby trestu smrti, které pokládány za nečestné, jako na příklad věšení, lámání v kole, čtvrcení, pálení a mučení. Rozdíl ten znalo jen právo; v očích lidu byl popravní mistr právě tak jako kat osobou nečestnou a hodnou opovržení. Kati nesměli ve středověku bydleti ve městech, nýbrž na samotách, a mívali zvláštní nápadný šat. – Ve Francii nazýval se kat bourreau nebo executeur de la haute justice nebo exécuteur des hautes oeuvres. Nynější název jeho jest exécuteur des arréts criminels (vykonavatel trestních nálezů).
Do r. 1721 dostávali kati ve Francii místo stálého platu různé naturální dávky; stálý plat zaveden teprve r. 1721. V XVIII. století nebylo ve Francii již katovské řemeslo nečestným. Kat oblékal se jako pán a nesměl býti nazýván bourreau; kdo jej tak jmenoval, byl trestán. Postavení katovo značně pokleslo v době revoluce. Guillotina odňala mu veškeren význam. Roku 1793 organisován byl po celé Francii sbor katů (le corps des exécuteurs des jugements criminels). Kati stali se státními funkcionáři. – V Rusku nazýval se kat zaplebečnyj mastěr, kat; pozdější název jest palač. Dle bojarského nálezu z r. 1681 měli býti ustanoveni za katy lidé, kteří by se dobrovolně přihlásili z třídy tak zvaných posadských a z volných lidí. Nepřihlásil-li se nikdo, měli podsadští sami ze svého středu vyvoliti jednotlivce. Dle úkazu senátu z r. 1742 určen byl počet katů: v gubernských městech dosazeno bylo po dvou, v újezdných po jednom. pro případ nedostatku osob, které by se hlásily za katy, ustanoveno r. 1833, že za katy mají býti dosazovány osoby odsouzené k těžkým trestům. Když 17. dubna 1863 zrušeny v Rusku tělesné tresty, přestali tam existovati kati z povolání. – V Rakousku jsou katové, resp. popravčí mistři (úřední titul něm. Scharfrichter) od r. 1851 státními úředníky. Kromě stálého platu dostávají (dle § 55. prováděcích nařízení k trestnímu řádu ze 23. května r. 1873) za každou popravu 25 zlatých, a jeho pomocníci po 5 zlatých. Vykonává-li se poprava mimo bydliště popravního mistra, náleží popravnímu mistrovi i jeho pomocníkům společně (kromě náhrady cestovného) ještě příplatek 5 zlatých.

(Ottův slovník naučný, XIV. díl, 1899)

Piperger

Napsat komentář

PROCHÁZKOVÁ (legit. Pipergerová), Jindřiška – nemanželská dcera Pavlíny Procházkové, naroz. 15/11 1857 v Karlíně, manželské dcery Vojtěcha Procházky, dohlížitele v plynárně v Karlíně a jeho manželky Františky rodem Schuhové. Připsána 15.10.1915 za vlastní dceru Jana Pipergera, malíře dekorativního, naroz. v Essegu v Slavonii, příslušného do Prahy, syna Jana Pipergra, c.k. poprav. mistra a Reginy, manželky.
(*21.9.1895, Vinohrady (kostel sv. Ludmily). URI:ahmp.cz)

PIPERGER, Johann – c.k. popravčí pro Království české
*1838
†13.1.1888, Praha

1. manželství – Regina roz. Trottlow, ovdov. Wollschlager †6.12.1872, sňatek v Oseku (Esseg, Slavonie) 1864
2. manželství – Julie, Bezdan (Uhersko), †29.6.1875
Oddán podruhé 18. srpna 1873 u P. Marie Vítězné (Malá Strana)
3. manželství – Paulina, †15.6.1909

AHMP, Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910 (1920), krabice č. 888, poř. č. 88

AHMP, Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910 (1920), krabice č. 888, poř. č. 88

AHMP, Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910 (1920), krabice č. 888, poř. č. 88, další strana

AHMP, Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910 (1920), krabice č. 888, poř. č. 88, další strana

Pražský kat zemřel. Ve čtvrtek ráno minulého týdne odpravil pražský kat Jan Piperger v Kutné Hoře dva vrahy četníka. Po popravě pocítil kat, jenž delší dobu trpěl chorobou srdeční, dusící tlak v levé dutině hrudní, pročež spěchal do Prahy. V pátek na to o 11. hodině noční zemřel náhle raněn byv mrtvicí. Jan Piperger narodil se dne 24. června 1838 ve Štýrském Hradci. Jakožto hoch učil se čalounictví, ve kterémž také nabyl značnézručnosti. Nevěnoval se však tomuto řemeslu, nýbrž jako mladý muž hlásil se o uprázdněné místo kata pro Uhry a Slavonii a také je obdržel. V roku 1865 jmenován byl popravčím mistrem v Praze. Od té doby až do posledního čtvrtka dne 12. ledna, kdy popravil v Kutné Hoře vrahy četníka Melichara, totiž Karla Přenosila a Augustu Gustava, vykonal celkem padesát poprav. Ve svém katovském řemesle vynikal zvláštní dovedností. Zanechal po sobě vdovu, s níž měl syna Jana Pipergra, jenž jest dekoračním malířem divadelním. Kromě tohoto vlastního syna zanechal 5 nevlastních dětí po první své manželce; mezi těmi jsou tři synové z nich nejstarší, zlatnický pomocník Leopold Waldschlager již r. 1865 při popravách byl mu nápomocen a v r. 1876 sám popravil loupežného vraha Wagnera v Budějovicích. Před několika lety vydal Piperger své memoiry; ačkoliv bylo jich rozprodáno značné množství, přece mu vynesly jenom 300 zl.

Zdroj: Budivoj, roč. 24/1888, č. 6 (19.1.1888), str. 3

Podobizna Johana Pipergera, Zápisky pražského kata J.P., 1884

Podobizna Johana Pipergera, Zápisky pražského kata J.P., 1884

Votruba

Napsat komentář

WOTRUBOVÁ, Alžběta – manželská dcera svobodných rodičů Jana Wotruby, mistra ostrého meče (Ministro ad Glatham) a matky Kateřiny
(*17.2.1743, Roudnice. URI:matriky.soalitomerice.cz)

WOTRUBA, Antonius – manželský syn svobodných rodičů Jana Wotruby, mistra popravčího a matky Kateřiny
(*14.6.1745, Roudnice. URI:matriky.soalitomerice.cz)

WOTRUBOVÁ, Rozina – ze mlýna Kakaličků
(∞19.11.1747, Tučapy. URI:digi.ceskearchivy.cz)

WOTRUBA, Anna – manželská dcera svobodných rodičů Václava Wotruby, kata (Carnifex) a jeho manželky Rozálie
(*23.7.1749, Roudnice. URI:matriky.soalitomerice.cz)

WOTRUBA, Jan – manželský syn svobodných rodičů, otce Antonína Wotruby, mistra popravčího, syna Antonína Wotruby z Roudnice a jeho manželky Kateřiny Holíkové z Rokycan a matky Barbory, dcery Jana Lužického a jeho manželky Alžběty z Rožďalovic
(*19.11.1773, Tábor. URI:digi.ceskearchivy.cz)

Wohlschläger

Napsat komentář

WOHLSCHLAGER, Karl Bartolomäus – královský uherský penzionovaný poštovní konduktér v Pešti 6 a manžel paní Terezie rozené Rülky z Pešti
(†17.7.1875, Žár 46. URI:digi.ceskearchivy.cz)

WOHLSCHLÄGER, Karl – žák třetího ročníku reálné školy v Pešti, manželský syn Karla Wohlschlägera, královského uherského poštovního konduktéra v Pešti a Terezie Külkÿ (i Rülki/Rülky) z Pešti
(*3.8.1860, Pešť, Fútó utca 38. URI:familysearch.org)
(†19.9.1873, Žár. URI:digi.ceskearchivy.cz)

WOHLSCHLÄGER, Leopold – zlatník a c.k. popravčí mistr, 397/III. Nevlastní syn c.k. popravčího mistra Jana Pipergera, vlastní syn Reginy, ovdovělé Wohlschlagerové
Dle č.j. 35348/1892 (seznam oddaných) jmenuje se Wohlschlager
Narozen v Oseku v Slavonsku I/II 1855

Dekretem presidia c.k. vrch. soudu zemského ze dne 22. června 1888 č.j. 11.116 jmenován popravčím pro obvod pražského vrchního soudu zemského a složil přísahu dne 26. června 1888
Má dom. list od purkm. úřadu svob. král. města Oseku ze dne 24. ledna 1879 č. 4
Má voj. pas (domobranska izkaznica) dle kteréhož přísluší do Oseku.
Do 23. června 1888 dom. list!
Domovský list 9. března 1907 č. 322
Jmenován popravčím mistrem dekr. praesid. c.k. vrch. zem. soudu sdto 22/6 1888 č. 11116 (přísahal 26/7 1888)

1. manželka Matilda † 1854 roz. Zoul-ová
2. manželka Josefa roz. Haklová
Podruhé oddáni dne 12. července 1891 u svatého Ducha v Praze dle č.j. 35348/92

Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910 (1920), krabice č. 330, poř. č. 164

Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910 (1920), krabice č. 330, poř. č. 164

Návštěvou u mistra popravčího.
Zpravodaj „Tribuny“ navštívil v těchto dnech mistra popravčího a své dojmy popisuje takto: „Navštívil jsem Leopolda Wohlschlagera (nikoliv Wohlschlägera!) v jeho středostavovsky prostě, ale mile a čistě zařízeném bytě v jednom z činžovních domů Prahy VII. Představil jsem se milému, snad trochu zasmušilému, starému pánu, který mne vlídně zval do pokoje k pobesedování. Třeba že jsem byl již předem prost romantických představ o pražském mistru popravčím, přece byl jsem trochu zmaten, když jsem viděl jeho dobromyslný úsměv a klidný, trochu smutkem zamžený zrak. V té chvíli, když se mne ptal, čím mně může posloužit, měl jsem dojem, že se trochu ironicky usmál. Ale brzy byl jsem prost určité tísně prvních chvil a počal jsem klásti otázky, na které odpovědi zněly tak prostě, že jsem měl spíše dojem, že mluvím s panem Wohlschlagerem – zlatníkem než s Wohlschlagerem – mistrem popravčím, který samostatně, jako mistr, vykonal již 19 exekucí tak, jak společnost rozhodla a zákony předpisovaly. Úřad mistra popravčího byl panu Wohlschlagerovi propůjčen po smrti jeho nevlastního otce, popravčího mistra Pipergera. K tomu vstoupil do prakse r. 1872 17letý Wohlschlager, aby r. 1876 vykonal samostatně pod jeho dozorem první popravu v Č. Budějovicích. Po smrti popravčího mistra Pipergera r. 1888 přihlásili se o uprázdněné místo asi 22 žadatelé, mezi nimi několik nedostudovaných mediků. Mistrem popravčím však jmenován p. Leopold Wohlschlager. Jako každý, kdo mnoho viděl a zakusil, jest i pan Wohlschlager málomluvným patronem. Vidělvykonávati exekuci i mnohé své kolegy, leč nezmiňuje se o jejich výkonech nikterak pochvalně. Zdá se mu, že nepracují dosti rychle a jistě – ani pověstného vídeňského Langa nevyjímaje. On sám je se svým výkonem hotov ve 2 minutách, svázáním delikventa počínaje. Jest klidný vědomím své zručnosti. A jest člověkem, který jest plný soucitu a srdce, které omlouvá i odpouští. ‚Válka způsobila tuto zvlčilost…‘, praví, hovoře se mnou o zločinu v Bráníku. A: ‚…bude-li to nutné, pak…‘, – zakončuje rozpravu o tomto thematu. Jest prostředníkem, jímž společnost vykonává svou spravedlnost. Jesť mírumilovným společníkem v kruhu svých přátel, se kterými čas od času sehraje krejcarovou partii ‚šistky‘.“
Zdroj: Hlas lidu, roč. 16/1921-1922, č. 50 (27.3.1922), str. 3

Pražský kat do pense. Známý pražský kat Leopold Wohlschläger, jenž se letošního roku dožívá 70 let, hodlá zažádati o své pensionování. Wohlschläger, jenž zdědil katovské řemeslo po svém otčímovi Pippergerovi, pomáhal již ve svých 15 letech při popravování Janečka v Plzni. Za Rakouska vykonal devatenáct poprav, z nichž jednu v Č. Budějovicích a za republiky dvě: 9. ledna 1924 popravil vraha Nováka v Táboře a pak loupežného vraha Kolinského v Praze. S katovstvím byl dříve spojen plat 800 zl. ročně, 5 zlatých denních diet a 25 zlatých za popravu. Dnes činí plat 1000 Kč měsíčně a 100 Kč za popravu.
Jihočeské listy, roč. 31/1925, čís. 8 (28.1.1925), str. 3